Říjen 2015

something what makes my day. #19/10/2015

19. října 2015 v 22:26 | Nikki
Takže rozhodla jsem se založit další rubriku a to je, věc, která mě ted den zaujala...budou to jen kráské články, kde se objeví třeba nějaké písnička, fotky či něco takového. :-) Tak doufám, že se vám tahle rubrika bude líbit. :-)

Takže začala bych písničkou od Madonny, která se jmenuje Ghosttown. Já teda Madonnu nikdy moc nemusela, vždycky mi přišla divná av obličeji nehezká, ale tohle je prostě pecka...a to jak hubka, tak i klip! Madonna je tam tak krásná, že jsem snad skoro 14 dní přemýšlela, zda je možný aby to byla ona. Určitě stojí za poslech i pro ty, co Madonnu nemusí, jelikož tohle se jí prostě fakt povedlo a řekla bych, že to není její klasický rukopis...je to moderní, fakt super! :-)

Další písničku, kterou bych pro tenhle den zařadila je song od Naughty Boy. Je to feat. s Beyonce, což si myslím, že je vždycky zaručený úspěch, teda alespoň pro mě určitě! A s Arrow Benjamin. Písnička je fakt krásná, super!

Další jsou fotky kostela, který se najednou objevil, jelikož klesla hladina řeky. Kostel je starý 400 let. Lidé si ho můžou prohlédnout z lodi. Upřímne, je to fakt nádherný!



...jedu sama do Řecka! představy vs. realita

16. října 2015 v 13:57 | Nikki
Všechny Vás při pítku zdravím. Doufám, že vám týden rychle utekl a byl úspěšný jak ve škole, tak i v práci. Konečně nám začíná víkend a tak doufám, že máte všichni nějaký super plány. My se dnes budeme věnovat tématu jaké tu je v Řecku začít sám nebo bez toho aby člověk měl někoho blízkého v téhle zemi. Hodně řeků říká, že to je v podstatě nemožné, ale i tak si o tom něco řekneme. Já jsem to sice na vlastní kůži nezažila, ale znám lidi, kteří se sem vydali na vlastní pěst a tak právě i jejich zkušenosti trochu použijeme. Většinou vždyckyn a začátku má člověk představy - jaký to tam bude super a jak si tam vše vybuduje a nakonec tam bude úspěšný, ale málokdo si připouští ty skutečný úskalí a rizika toho, žít někde, kde to neznáte a nikoho tam nemáte. Základ je, sehnat si ještě před odjezdem práci. Spousta lidí žije v představě, že přijede sem a práci si tu sežene obcházením podniků atd. Jenže ono to tak většinou opravdu nefunguje. Mají tu zamestnané svoje lidi a v podnicích, kde přijdete do kontaktu s lidmy potřebují někoho kdo umí řecky, takže pokud řecky neumíte, určitě nepočítejte s tím, že bude pracovat třeba v restauraci jako čísník. Možná v minulosti to ještě člo, ale momentálně, kdy tu situace, co se týče práce není vůbec jednoduchá určitě ne. Takže prostě pokud sem jedete s tím, že ovládáte angličtinu a nemáte nějaké extra super vzdělání, spíše skončíte někde jako dělník, či pomocná síla. Další ne uplně lehká věc je si tu sehnat bydlení. Záleží samozřejmě na tom, kde se rozhodnete žít, ale pokud si plánujete žít někde blízko moře či v nějaké lepší části Aten asi na to rychle zapomeňte, ty ceny tu jsou tak vysoké, že s klasickým povoláním na to málokdy dosáhnete. Ano, je pravda ta, že se tu dá sehnat i levnější bydlení, ale je to většinou buď v ne zrovna moc bezpečné části Aten, nebo na místě, které je hooodně daleko případné práci a nebo máte sklepní byt o jedné místnosti bez záchodu, koupelna na chodbě a jen studená voda. Takže skloubit tyhle dvě věci najednou není zrovna jednoduché a právě proto je potřeba to mít zařízené dopředu. Jelikož potom už těžko někde najdete pomoc a je velká šance že skončíte na ulici. No když přejdete tuhle velmi těžkou kapitolu, musíte k té práci mít zajištěné také papíry. Což je věc, kterou je také lepší zjistit a zařídit ještě před odjezdem. Je potřeba si také uvědomit, že pokud sem člověk jede na vlastní pěst a sám, tak ho tu určitě nečeká nikdo, kdo mu v nouzi pomůže a nebo ho psychicky bude podporovat. Většinou tu na všechny problémy bude sám a to také uplně jednoduchá není. Musí si tu zezařátku okouknout kde a co nakupovat aby vyšel a další věci. Rozhodně nečekejte, že si najdete přátelé okamžitě. Všichni sice budou milí a dejme tomu i vstřícní, ale to z Vás nedělá přátelé. Oni prostě tací jsou ke každýmu a upřímně a na rovinu - co já musím říct, ta opravdu najít tu někoho, kdo je kamarád je hodně těžký, téměř nemožný. Zezačátku má člověk většinou zkreslené představy z dovolených a z vyprávění ostatních, ale to bývají většinou dost zkreslený informace. Většinou ta země ukáze svoje klady a zápory až, když v ní nějaký ten týden jste.
A ještě bych k tomu chtěla napsat věc, která se týká holek - bohužel většina český, polských, ruských a ukrajinských holek, co přijeli za lepším životem do Řecka na vlastní pěst, dělají teď když to řeknu slušně prostitutky. Zezačátku si vyslechnete, že budete pracovat v baru, kde si budete povídat se zákazníkama jako konzumentka a oni vám udou kupovat drinky - pravda je taková, že s nima budete na pokoji, kde pokud nebudete chtít pracovat a majitel bude trošku hrubší povahy, tak dostanete nakládačku a pracovat prostě budete. I to je bohužel realita. Takže na to co se týče holek velký pozor.
btw. začala jsem pracovat na podzimním layoutu, tak by se tu měl do konce týdne objevit, pokud to teda stihnu :-) Všem přeju krásnej víkend, krásně si ho užijte i když to počasí teda není zrovna super ani tady v Řecku a co jsem slyšela, tak ani v ČR :-)

...a co tam tak poslouchaj? asi to mají stejný jako my ne?! OMYL :) jsou to patrioti.

15. října 2015 v 15:08 | Nikki
Tak jelikož upřímně jsem vůbec tenhle týden nevěděla o čem mám psát, tak jsem tedy zase zapřemýšlela a vymyslela nějaké články. :-) Jelikož jsem tenhle týden byla na dost nepříjemném vyšetření, tak o víkendu asi bohužel článek s fotkama nebude i když vlastně možná bude, protože na víkend by jsme měli jet na moře na ryby, tak bych určitě fotila dost :) No ale abych se vrátila teda k dnešnímu tématu...bude to téma hudba v Řecku. Určitě tu nechci psát o tom, jaká je tradiční hudba v Řecku. Spíš bych Vám chtěla napsat "pár" songů, které jsou v Řecku hodně hrané a takové ty moderní pecky. V každém státě se totiž poslouchá něco jinýho a abych pravdu řekla, tak Řecko mě překvapuje tím, že oni hodně málo poslouchají světovou hudbu jako Pitbulla a tak dále. Moc to tu hrát neslyšíte, ani v televizi a ani v rádiích. Spíš jedou svoji hudbou. A vlastně se jim ani nedivím, mají jí hezkou.

Takže já když jsem do Řecka přijela, tak první song do kterého jsem se zamilovala byl remix. Ař já remixy upřímně ráda nemám. Je od zpěváka Nino a název je: Koinos Paronomastis. Je to remixová verze kterou předělal Dj Kostis a Dj Polonos. No a proč byla moje oblíbená? Tak byl asi tak můj první "love" song v Řecku. Znala jsem od mého bráchy a uplně nezávisle na sobě se nám s mým nynějším přítelem začal líbit. Můj brácha udělal set písniček a první tam byla tahle a nezávisle na sobě jsme řekli, že ta je prostě nejhezčí. Tak text je o tom, že všechny dobrý a nejlepší věci, co se v životě stanou jsou díky tobě! Za všechny ty krásný momenty děkuju tobě. :-)

Další která se mi zároveň s touhle začala líbit byla písnička od zpěvačky Stelly Kalli, jménem Arnoumai(Odmítám). Protože jsem v tý době byla krátce po rozchodu, tak se mi líbila od chvíle, kdy jsem zjistila překlad. :)) Zpívá o rozchodu. Že odmíná být smutná, brečet. Bude ho ignorovat a nebude svoje slzy plýtvat na něco, co nestojí za to. :)

...fotky. #tyden 1

11. října 2015 v 15:15 | Nikki |  ...fotky.
Tak dneska teda přišel den, kdy Vám přidám nějaké ty fotky. Většina z vás ty fotky zná z facebooku, kdo mě na něm má v přátelích a kdo ne, tak pro něj budou nové. No není jich nějak extra moc, ale tak snad to bude týden od týdne lepší a lepší :-) Budu se snažit fotit víc teda no :-) tak snad se vám budou líbit.


...stalo se. #týden 1.

10. října 2015 v 22:10 | Nikki |  ...stalo se. :)
Tak si zalozime rubriku "...stalo se.", kde budu psat veci, co se za posledni tyden staly a čeho jsem si tak nějak povšimla. Budou to věci více než z ČR, než z Řecka, jednoduše vše co mě zaujalo - ať už co se tyče hudby, filmu, počasí a já nevím čeho všeho :))

Tak začneme věcí, která mě včera celkem znechutila a na jednu stranu svým způsobem i pobavila, jelikož na tom člověk vidí, jaký vyšahaný lidi můžou být. Určitě všichni znáte počad Prostřeno z Tv Prima. Já na to normálně nekoukám, ale jelikož se tenhle týden na fb objevovalo až extrémně dost videí z toho pořadu, tak jsem si díly z posledního týdne včera pustila na netu. A teda...takovýho burana jsem už dlouho neviděla. Starej křupan, co si myslí, že je mistr světa a udělá štrůdl z mrazáku :D Mně je osobně jedno co každý vaří nebo peče nebo jí, ale přihlásit se do takovýhleho pořadu a dělat štrůdl z mrazáku mi přijde trošku šáhlý. A jak se tam pouštěl do toho klučiny, tak to mě znechutilo nejvíc. Prostě naprostý hovado, který bych vyrazila z baráku, že by nestihl otevřít dveře.

Další věc je teda, že už se vám budu těžko chlubit jak máme krásně, protože nám začalo taky pěkně ošklivo a pořád déšť. Takže jsme na tom stejně, akorát máme trochu tepleji no, ale to je tak vše.

Jako předposlední věc je to, že já, jako milovník různých dokumentů a takovýhlech pořadů jsem objevila až teď dokumenty "Vězněm v zahraničí" a nebo nevím jak se to nazývá v ČR, ale je to prostě o lidech, kteří se dostaly za mříže v cizí zemi. Tak zaprvé mě na tom hrozně zajímá to, jak fungují věznice a celkově celý ten postup v jiné zemi a za druhé celkově i to, jak jsou ty dokumenty udělaný mě fakt baví. Určitě ne každýho takovej pořad zaujme a spousta z Vás už ho třeba i zná, ale kdo ho nezná a takovéhle věci ho zajímají, tak bych ho fakt doporučila.

A jako poslední věc bych Vám chtěla moc poděkovat za kladný ohlasy a to, že ty články čtete a začínáte i komentovat, což mě fakt baví. A dál bych vás chtěla pořádat, zda by jste měli nějaký témata, který by vás zajímaly, tak budu moc ráda, když mi je napíšete tady do komentářů, na asku a nebo na facebooku. Přeju vám hezkej víkend. kterej doufám, že si užíváte a zítra přidám nějaký ty fotky.

ČR vs. Řecko - aneb jak moc rozdilní muži jsou

8. října 2015 v 13:34 | Nikki
Takže já vás opět zdravím skoro na konci pracovního týdne. Zítra nás ještě čeká pátek a pak už zaslouženej víkend! :) Určitě se všichni těšíte! Takže, dneska je ten, dle mého, nejvtipnější a nejzajímavější článek a taky článek, který možná některé pány naštve :)) Pokusím se tu srovnat české a řecké chlapy, ač se to tak uplně srovnávat nedá, protože každý je originál, to bych chtěla říct hned v začátku, budu mluvit o většině co jsem zažila já v čechách a co tady. Takže první věc, která je trošku jiná to, že pánové v Řecku, či teda alespoň ten můj, jsou trošku více domimantní. Chtějí o věcech rozhodovat a rádi mají pocit, že jsou oni BOSS. Což ovšem je i u spousty českých chlapů, ale Řecký chlap to nedává najevo "buranským" a hrubým způsobem. On Vám to podá tak, že v podstatě na to nemáte co říct a začnete s jeho názorem dobrovolně souhlasit :)) Samozřejmě na důležitých věcech se radí. Jsou to velcí patrioti - Řecko je prostě ta nejlepší země, která existuje a kdy existovala a pokud si myslíte něco jiného, máte smůlu, v tomhle neuhnout ani o milimetr. Další věc, která je celkem odlišná, že děti jsou prostě naprostá priorita především! Většinou jim dovolí všechno, ale zase na druhou stranu se jim opravdu věnují a snaží se pro ně dělat možné i nemožné. Nemají problém je brát všude s sebou, všechno jim ukázat, spoustu věcí je naučit a hlavně s nima pomoct tzn. vykoupat je, uložit je sptá, uvařit jim, vzít je na procházku, V NOCI K NIM VSTÁVAT, ač jsou pracovně vytíženi. Což řekněme si to upřímně, se prostě u českých mužů nevidí. Takže ař máme doma rok a půl starou dračici, tak můžu říct, že starost o ní se nám dělá na půl ař partner chodí do práce. Jeden z dalších typických rysů je ten, že prostě mají "horkou krev" a je to vidět. Na všechno jsou dost rychlý a co se týče vztahu, tak jsou hodně...jak to jen říct, nejsou prostě studený jak psí čumák. Což teda u českých mužů bývá často problém. A to můžou argumentovat jak chtěj, ale je to prostě tak. Prostě jsme víc studenější čumáci než oni. A teď věci, které se o nich říkají a já jsem je teda zatím možná nestihla vypozorovat a nebo doma nemám až zas uplnýho řeka :)) Tak první věc je ta, že tím, že jsou právě s více té horké krve, tak křičí. No, ono mi to tak zezačátku připadalo, že když se baví, tak křičí, ale oni tak mezisebou mluví. Například když mi volá moje mamka a slyší přítele se bavit s někým, tak se mě ptá proč křičí a nebo, že se hádaj, ale oni se tak prostě baví. Ba naopak musím říct, že tohle je jedinej chlap, se kterým jsme na sebe zatím nikdy nezakřičeli. :)) Další věc je ta, že pijou...to tak na to si myslím jsou jiní...ehm ehm ehm :D Z česka mám s támhle zkušenosti bohaté ať už z mých vztahu, tak i od kamarádek a podobně. Takže s pitím bych pomlčela a jestli se bere pití to, že si jednou za měsíc koupí plechovku piva a nebo že v restauraci si objednáme víno, tak pak tedy ano :)) No ale abych tu nepsala jen samá pozitiva. Tak jak jsem již řekla, dětem dovolí vše a ty děti prostě podle toho vypadají. To je jeden z negativů, kdy pokud to díte nedostane vše teď hned a okamžitě, tak začne sprostě nadávat, flákne sebou na zem a začne velká hysterie. A další věc je NEDOCHVILNOST. Naprosto šílená...zpoždění 5 hodin je normálka. Pokud řeknou, že se dostaví v 6-7 a přijedou o půlnoci, tak se neznepokojujte, prostě si někde zastavili na kafe, než se vykecaj a na to kafe nestavej jen jednou. Stavej se tady v krámě, tady si dát jídlo a rázem je z toho 5-6 hodin. :D Člověk si na to možná časem zvykne, já nikdy :D A bohužel je tu takhle každý. Jsou prostě na pohodu a nestresujou se. Jsou to velký kliďasové a těch pět hodin zpoždění se tu stále toleruje...až se to začne měnit ve dva dny, tak pak se teprve někdo znepokojuje. V tom, že jsou na pohodu je to tak se vším...prostě doma není uvařeno a nic nachystaný a oni si v klidu ještě dají kafe. V restauraci máte hlad, že už pomalu okusujete ten stůl, ale při objednávce si s vámi číšník pokecá miimálně 20 minut. Sedíte v restauraci a v čechách to je tak na dvě hodiny, tak tady je t klidně na 4 nebo na pět. Než se to pomaličku všechno sní, u toho než si řeknou vše co potřebujou a potom než se vypije vínko a dokouří cigaretka, pokecá se s obsluhou či majitelem restaurace. Prostě NEDOCHVILNOST je to nejvýraznější a to co mě tu přivádí uplně k zuřivosti :D

...no a na závěr vám sem dám fotku jednoho z idolů řeckých holek. tenhle typ muže je tu prostě považován za sex symbol a idol krásy :) tak sami můžete posoudit. jmenuje se Παντελής Παντελίδης a je to řecký zpěvák.


...první návštěva doktora. a nervy jako k*áva!

7. října 2015 v 12:50 | Nikki
Tak vás zase všechny ve středu zdravím :-) Přemýšlela jsem na jaké téma dneska psát...a jelikož si myslím, že nejvtipnější a možná takový nejzajímavější bude článek ve srovnávání českého a řeského chlapa, taksi ho ještě necháme schovanej :) Takže dneska bych tedy psala na téma lékařství, jelikož s ním, ač za krátkou dobu tady, mám už plno zkušeností. Tak první věc, která mě tu velmi překvapila, bylo to, že k lékaři jsem byla zatím pokaždé objednaná a celkově se k lékaři tady chodí v odpoledních hodinách. Respektive objednaná je také špatné slovo...ono se u spousty lékařů tady neobjednává na přesný čas. Prostě vítem že má ordinaci otevřenou například od půl šestý večer do půl osmý večer. U dalšího lékaře jsem tedy objednaná byla ale až na osmou večer. Ale je pravda, že určitě u některých líkařů se objednává i na dopoledne, ale je to málokdy. Já byla objednaná na dopoledne jen na genetické vyšetření. Jinak většina lékařů pracuje dopoledne v nemocnicích a odpoledne mají otevřenou svoji soukromou kancelář. Další věc, která je jiná než v ČR je, že se u lékařů platí. Platí se za vše co potřebujete a nebo chcete. Pokud nechcete platit tu drazčí částku, která se platí v soukromém sektoru - což je ten větší sektor, tak půjdete do státní nemocnice a tam platíte částku menší, každopádně tak i tak platíte, jelikož v Řecku není zdravodtní pojištění povinná věc, tak ho tu 80% obyvatel neplatí a platí až při ošetření. Pro představu preventivní ošetření se pohybují kolem 2 000 korun na naše a nebo ultrazvuk je kolem 1 800 - 2 500 Kč. Každopádně soukromý sektor ve zdravotnictví tu je uplně na jiné úrovni, než jsem já znala. Státní sektor neznám, takže nemůžu posoudit. V soukromém má pacient právo a skoro má i lékař povinnost, patří to tu k naprostému standardu aby vydal veškerou dokumentaci(výsledky vyšetření, ...) pacientovi do ruky. Jednoduše papír, který přijde z laboratoře a kde je srozumitelně napsané, co laboratoř našla či nenašla, dostanete do ruky do určitého termínu. Mají tu velké sankce za to, pokud lékař nedodrží termín, či udělá nějakou chybu - například administrativní. Dá se říct, že tu platí pravidlo, že ta péče tu opravdu odpovídá tomu, že to platíte, ač by si člověk třeba řekl, že to není uplně fér, ale když si to tak vezmete, tak to vlastně vůbec není nefér, protože většina soukromých lékařů pracuje i v klasických státních nemocnicí, takže se k nim dostanete tak jako tak. Nekteří samozřejmě pracují v soukromých nemocnicích. Já, jako člověk, co má naprostou fóbii z jehel a z odebírání krve a jednoduše všeho co se týká jehel, tak už jsem si tady teda také prošla a musím říct, že hrůza byla velká, ale nakonec to bylo lepší, než jsem čekala. K mému překvapení mi neodebírali krev jako v čechách , ale používali na to uzoučkou hadičku. Ale k samotné té návštěvě doktora v zahraničí...no, člověk je z toho zezačátku skutečně nervózní. Neví co ho čeká, neví zda bude rozumnět, jestli tu ordinaci najde jednoduše nebo ne a co ho tam vlastně čeká. Tak já jsem se poprvé hodně bála a byla jsem hodně nervozní. Musím říct, že je velká výhoda mít s sebou někoho, kdo je v té zemi doma. Já jsem s sebou naštěstí měla přítele. Ale stejně...přecijenom se jedná o vás a tak, když ještě nevíte co doktor objevil a on to vysvětluje řecky kamarádovi či partnerovi a pak se to teprve překládá vám, tak z toho jste nervozní. Jelikož většina doktorů mluví i v angličtině, tak je lepší si s lékařem dohodnout, že bude mluvit anglicky aby jste rozumněli i vy. Ale někomu to nevadí a třeba není takovej nervák jako já :-)) Další problém u mě nastával, pokud se pan doktor chystal dělat nějaký výkon a já nevěděla co mě čeká, jelikož v angličtině zase nejsem tak dobrá, abych rozumněla lékařské výrazy, takže když mi vysvětloval, co mě čeká byla jsem hodně nervozní. Nakonec můžu říct, že jsem tu nikde žádnou bolest ani nic drastickýho nezažila a vždycky jsem od lékaře odcházela spokojená. Jsou tu hrozně milý, neznervózňují člověka a vysvětlí vše na co se zeptáte. A další věc, která mě tu velmi překvapila bylo to, že většina léků se tu dá koupit bez předpisu a další věc, že pokud vám lékař píše recept, tak se nekoná žádné razítko a nic takového. Prostě vezme papír, na který napíše název a pod to se podepíše a to je vše. No nevím, co víc bych k tomu ještě napsala...jednoduše, že pokud se chystáte na návštěvu lékaře nebo nemocnice(což doufám, že ne) v zahraničí, tak není potřeba mít strach.


ps. jinak jen, aby jste věděli, co čekat každý týden tak nějak. tak v týdnu se budou objevovat klasický články, ač teda netuším zda každý den, ale budou a o víkendu by jsem mohla přidat nějaký fotky, co se mi vždycky za ten týden nahromadí. :-)

...a co jídlo? chutná ti tam?

6. října 2015 v 11:27 | Nikki
tak vás všechny zase zdravím :-) další věc na kterou se mě velká spousta lidí ptá je jídlo v Řecku :-) Zda mi chutná, co vůbec jíme a zda mi nechybí to české. No upřímně, zezačátku je to naprosto super, je to něco nového, protože opravdu jedí uplně jinak, ale po nějaké době se člověku, nebo teda alespoň mně, zastesklo po klasické české bramborové kaši se sekanou a nebo po klasické české kulajdě od maminky. :-) No takže abych nějak začala, tak většina řeků(co jsem alespoň já poznala) nesnídá. Jednoduše si ráno nesednou ke stolu a nezačnou si chystat tousty a nebo něco podobného. A když už jsem je viděla snídat, tak jejich snídani tvoří pouze sušenky - jsou to něco jako máslové sušenky, kterých si pár dají u ranní kávy a to je vše. Jedí poměrně hodně málokrát za den na naše poměry. Čas oběda se tu opět nedrží na dvanáctou či na jednu hodinu. Já to tu tedy nezažila ještě ani jednou. Tady se "objedvají" naprosto lehká jídla, jako například, že si pracující člověk dá jen nějaký salát nebo obloženou housku a to je vše. Hlavní jídlo tu tvoří večeře, která zase na druhou stranu má málokdy jen jeden chod. Záleží kde člověk jí - zda doma a nebo v restauraci. Musím říct, že ač už jídla připravovaná doma nebo v restauraci s českou kuchyní se nedá srovnat například to, že oni si dávají hodně záležet na tom, jak připravované jíídlo vypadá. Jedí i očima, jak se říká. Doma rádi vaří pastu ať už s mořskýma plodama, tak i s mletým masem a nebo se smetanou. Hodně používají pomodoro(rajčatový protlak, či loupaná rajčata) a hodně používají smetanu. Jídlo narozdíl od českého národa nepřesolují a není extrémně překořeněné. Nepoužívají více koření najednou, co jsem vypozorovala a na maso používají skoro pokaždé nakonec citron, což já jsem se na tohle zezačátku tvářila divně ale je pravda, že to je výborný. No takže tedy pokud se jí doma, připravují jídlo na pohled nádherně a musím říct, že ař velmi jednoduše, tak opravdu dobře. Málokdy se tu vaří jídla, kdy se stojí 3 hodiny u plotny jako u naší svíčkové :-)))) Většinou to jsou rychlovky buď z grilu, pánve nebo ta pasta s omáčkou, což je také rychlovka. Co bylo pro mě další velké překvapení, rádi si sami doma pečou například chleba a pokud jste někde na venkově, málokdy v domě chybí pec. Co se táče stravování v restauracích, tak to se vůbec nedá srovnávat! Ještě jsem nezažila, že by jídlo vrestauraci mělo jen jeden chod...začíná to od dvou až tří. Jako první většinou klasický řecký salát a například tzatziky, který fakt miluju! Poté se pokračuje dál...ty chody nejsou nějak hodně obrovské, ale upřímně u pátého chodu už já funím a nemůžu do sebe dostat skoro vůbec nic. Jídlo o hodně chodech je speciálně v restauracích s mořskými plody, kde je vše jinak upravováno, takže nošeno zvlášť a tím pádem člověk ochutná za jednu návštěvu v restauraci například 6-7 jídel, který opravdu stojej za to. Zezařátku možná někdo má předsudky, když vidí, že by měl jíst chobotnice nebo sepie, ale já je měla taky. Ovšem když jsem to ochutnala, bylo to výborný. Největší problém mně osobně dělalo jíst mušle. Přišlo mi ne zrovna moc chutné na pohled. Ale ochutnala jsem a chutnat mi začaly moc! :-) Ale tím samozřejmě neříkám, že musí chutnat každému, někdo je na tom prostě tak, že to není schopný pozřít a tak si to logicky nebude objednávat. :) Řekové jedí poměrně hodně čerstvé zeleniny jako jsou nejvíce rajčata, paprika, okurky, olivy, cibule a třeba i česnek. Téměř všechnu tuto zeleninu s oreganem a olivovým olejem, což je pro ně základ. Jak jsem již řekla, další velkou a důležitou kapitolu co se týče jídla pro ně tvoří ryby a mořské plody. Z masa jedí opravdu hodně skopové a jehněčí. Nejvíce grilované bych řekla a musím říct, že je výborný! Ale opět, má hodně specifickou chuť, takže nemusí chutnat uplně každému. Co nejedí téměř vůbec jsou polívky. Neviděla jsem tu snad ještě nikoho jíst polívku, kromě mě, kterou jsem si uvařila sama :-)) A další naprosto nepostradatelnou kapitolou je ovoce. Jedí ho často a hodně. Nejvíce bych řekla, že se tu jedí vodní melouny a broskve. Ale celkově ovoce je vekou součástí jejich jídelníčku. No a teď taková ty typická jídla, co třeba všichni známe z dovolené v Řecku a o kterých se tak nějak celkově mluví - tak v první řade bych řekla, že to je řecký jogurt, který je opravdu výborný. Určitě všichni znají i chleba pita který je pro nás něco mezi tortilou a chlebem. No a pak už jednou zmiňované tzatziky. Určitě spousta z vás zná daleko více jídel, které jsou spojené s Řeckem :-) Tak doufám, že jsem vám alespoň trošku odpověděla na otázku jídla v Řecku. Jinak mám tu ještě připravené články na téma co se týče návštěvy lékaře v cizí zemi, na což se mě ptá velká spousta lidí a potom také na téma, zda jsou čeští chlapi stejní jako řekové :-) Jinak doufám, že pracovní týden jste začali úspěšně ať už v práci nebo ve škole! :-)

ps. pokud by vás cokoliv zajímalo můžete se mě ptát zde, na asku:

...jak jsem se v Řecku vůbec ocitla a jaký jsou ty zatracený začátky.

5. října 2015 v 23:25 | Nikki
Zdravím vás všechny ze slunečného(ještě stále :) ) Řecka! :-) Jak jste si mohli přečíst v úvodní zprávě, tak jsem tuhle stránku založila proto, protože se mě hodně lidí ptá na všechny možný růžný otázky jak to tu chodí, na jídlo a na spoustu dalších věcí. Budu se vám tu snažit přiblížit takový ten normální život v Řecku, že to není vždy jen o sluníčku a moři. Ale zase vždy není jen o krizi a tom, že v Řecku nejsou peníze a je to tu plné uprchlíků. Tak v první řadě se mě spousta lidí ptá, jak jsem se sem vůbec dostala?! :-) Jednoduše...na jaře jsem se rozhodla sem odjet za bráchou, který tu v té době žil a pracoval na takovou delší. měsíční dovolenou. Jela jsem sem vyloženě za "samotou", klidem, sluníčkem, mořem a hlavně za psychickým relaxem. No a už na letišti jsem potkala člověka se, kterým jsem tu nakonec zůstala, ale to hodně přeskakuju. Jednoduše jsem pár dní byla u svého bráchy daleko městu, daleko Aténám...na farmě. Po pár dnech jsem odjela do Atén a začala si tu budovat jak vztah, tak nějakým způsobem i život. Zezačátku se člověku zdá, že je tu jen o pozdním vstávání, teple, moři, nočním životu, chození po restauracích, procházkách po Aténách a podél moře. Ano, tohle je ta "dovolenková" verze života tu. Po nějaké době, ale člověk zjistí, že je to i normálním životě jako všude jinde. Má to svoje plus, kterých je spousta a to od právě toho vysněného života u moře, téměř celoročního tepla(pro nás čechy tepla), daleko pomalejšího stylu života, více relaxu až po uplně jiné jídlo. Ale samozřejmě za tohle vše člověk platí nějakou daň...a to je "samota". Je v cizí zemi, kde nemluví jejich jazykem, nemá tu rodinu, přátelé. Samozřejmě že po nějaké době rozumět pomalu začíná a začíná si i nějaké ty "kontakty" vytvářet, ale upřímně v cizí zemi to není v tomhle tak uplně lehké. Nikdy nebudete uplně patřit mezi ně a nebo možná budete ale za delší dobu a nějakou dobu vám prostě bude chybět takové to "doma". Po nějaké době vám začně chybět čeština, české jídlo, někdy i český styl života a hlavně rodina ač jste v kontaktu například přes facebook, skype a další sociální sítě. Ale co si budeme povídat, stále to není stejné, jako si sednou tak jak jste zvyklí třeba s mamkou nebo s kamarádkou a popovídat si u kafe :-) Já jsem měla od začátku tu neskutečnou výhodu, že já tu mám člověka se kterým žiju a je to pro mě nejbližší možnej člověk a upřímně obdivuju ty, co jsou do cizí země sami. Ono to totiž opravdu občas není tak lehké...pamatuju si na chvíle, kdy jsem ještě byla v čechách a vždy záviděla těm, co žijou v zahraničí a hrozně to chtěla taky. Ale to je to, dokud si to člověk sám nezkusí...z pořátku si totiž myslí, že je to jenom o tom hezkém ale vůbec nepřemýšlí a nebo vlastně ani neví jak těžký to někdy je a že to vždycky není uplně ten "sen". Život tu není zrovna levný a jak jsem již říkala, není jednoduchý si tu najít známý natož kamarády, který člověk prostě potřebuje. Ale v konečném součtu, když si to tak probírám, tak jsem strašně vděčná svýmu bráchovi a svojí mamce v tom, že mě do toho tolik nabádali a že jsem sem odletěla. Kdybych zůstala v ČR, nikdy bych nepotkala toho nejlepšího chlapa a nezkusila bych si asi žít takhle daleko od rodiny a muset se spolehnout sama na sebe. Na závěr bych jen chtěla říct, že každej, kdo sní o životě za hranicema, ať si jde za svým snem a nenechá se odradit od lidí, co mu budou říkat, že je to nemožný a že to nedá. Když chcete a opravdu vám to za to stojí, tak to s největší pravděpodobností ať už třeba s nějakýma prvnotníma nesnázema a těžkýma chvílema zvládnete...:-)